(13. 4. 2020 - malá legrácka pro připomenutí jednoho takového specifičtějšího dne v mém životě)
1.
Jak příšerně ten čas letí,
straším tu už půl století
a užívám si
světa krásy
a ňák mě zmáhá dojetí.
Tenhleten svět je prostě fajn,
kdy z něho zmizím, nemám šajn,
doufám, že ne hned,
ještě pár let
chtěl bych tu s vámi být onlajn.
2.
Už jsem prožil padesát zim,
a přesto se moc neměním,
jsem pořád jako
stejný pako,
jenom to dneska líp už vím.
Školou života kráčíme,
co přijde s věkem, nevíme,
lze však říct blíže,
je jasný, že
buď zblbnem, nebo zmoudříme.
3.
Životem si jdu bez záruk,
jsem jen trochu přestárlej kluk,
teď už mám tedy
vlasy šedý,
namísto svalů samej tuk.
Mým štěstím je, krk na to dám,
že tu na světě nejsem sám,
s váma to tady,
má fakt grády,
díky, přátelé, že vás mám.
Vytvořeno službou Webnode