Píseň o mé křesťanské víře

(7. 1. 2024 - takový nevážně vážný zamyšlení)

1. Je hezké, že mi dovoluje, má křesťanská víra,

žrát klobásu velkou jak noha i smradlavýho sýra.

Jediné, co mi zakazuje, je chovat se jak prase,

ale co se týče vepřů tak i těmi mohu cpát se.

2. Je hezké to, že nejsem nucen při své křesťanské víře

meditovat dvacet let v kuse o hladu v temné díře.

Jediné, co přikazuje, je láska k lidem i Bohu

a chápat, že jen s Boží pomocí, ten příkaz plnit mohu.

3. Ptáte-li se, co mi má křesťanská víra dává,

tak lepší šanci vidět, jak se mnou má blbost mává,

i naději, že nezabloudím na svý životní pouti,

kde tisíce lidských „spasitelů“ podivný „pravdy“ cpou ti.

4. Chápu, že vám zní jak z Marsu i ta křesťanská zpráva,

o tom, že Bůh člověku sám sebe z lásky dává,

a že v Kristu, jak jeden z lidí, Bůh sestoupil k nám na zem,

tomuto by přece taky věřil leda blázen.

5. Což o to, blázen jsem, ale teď už vím, že když si Krista

pustíte do svýho nitra, prošmejdí temná místa.

Za svinstva, co tam vyhrabe, se pak člověk strašně stydí -

no fakt - a čím víc se znám, tím těžší je soudit druhý lidi.

6. Jsem poslední, co by vám měl kázat o morálce,

ale těm co se chtěj změnit, říkám, že jim držím palce,

vždyť jestli nám s tím Bůh pomáhá, tak to nemožný není,

a pokud zvládne změnit nás tak i svět se jednou změní…

a vo tom to je …