Quasimodo

(12. 12. 2016)

Quasimodo

1. Jsem uchvácen krásou a po lásce toužím,

Však v ohyzdném těle je spoután můj cit,

Sním o štěstí, ale nesmím ho mít,

Odporný všem musím svou lásku skrýt,

Namísto něhy jen prokletí mám,

Mé slzy střeží Notre Dame.

2. Mým přítelem jsou zvony v chrámu Božím,

Jen ony ochotně vyslyší můj žal,

Jen jim smím prozradit, co bych si přál,

V rukou mám provaz a nevím co dál,

Rozezním zvony, ať nejsem tak sám,

Mou bolest nesou z Notre Dame.

Ref.1: (Tak) Ať zní, zní, ať bijou ty zvony,

Ať duní kov o kov, jak tepe má krev,

Do těch ran vtluču svůj odporný zjev,

Můj vztek i vášeň nese jejich hlas,

Až do nebe stoupá ten vzkaz.

(Tak) Ať zní, zní, ať bijou ty zvony,

Duněním kovu se rozbouří vzduch,

Snad jejich volání uslyší Bůh,

Mým bolestným křikem je zvonů hlas

Smilujte se prosím vás.

3. Zplozenec pekla, co umírá láskou,

Zrůda, která žasne nad krásou všech krás,

Marný sen dává jen falešný jas,

Poslední plamínek naděje zhas,

Esmeraldo proč ten sen byl jen klam,

Zní můj křik klenbou Notre Dame.

4. Můj anděl má oči zakryté páskou,

Má zlámaná křídla a zjizvenou tvář,

Dávno někde ztratil svou svatozář,

Špetku štěstí by mi slíbil jen lhář,

Jak marné touhy ve svém srdci mám,

Mi připomíná Notre Dame.

Ref.2: (Tak) Zas zní, zní, zas bijou ty zvony,

Zas duní kov o kov a hlásá můj zmar,

Chvěji se děsem a z duše mám cár.

Jak rány kyjem, co lámou mi vaz,

V hlavě mi zní zvonů hlas.

(Tak) Zas zní, zní, zas bijou ty zvony,

Dunění hlásá, že je soudný den,

S rachotem hroutí se zoufalcův sen,

Jak rány nožem bodá zvonů hlas

Umlčte je prosím vás