Rytíř v tramvaji

(20. 2. 2022 ... takový možná trochu smutný song o tom, na co se asi moc netěšíme)

1. Sledoval jsem jednou potají

rytíře, jak jede tramvají.

Hrbí se ten člen vyšší třídy

na sedadle pro invalidy

jen ruce ještě pevně meč svírají.

2. Hlomoz kolem sebe nevnímá,

nevíš, zda spí či tiše rozjímá.

Kdo jenom sečte z jeho vrásek

to množství bojů, množství lásek,

co ve svých vzpomínkách opět prožívá.

Ref: A kdyby ho pod prapory znovu volal jeho král,

jistě by s leskem v očích svého koně osedlal,

jenže posel nepřichází, nikdo o něj nestojí,

pro něj už je dávno po boji.

3. Hvězdy se s jeho sny sblížily,

vlasy mu svým stříbrem zbarvily,

dřív hvězdám střežil jejich dráhu,

dnes kouká už jen na podlahu,

i kdyby nad ním sebevíc zářily.

4. I když mu čas skoro všechno vzal,

v tašce ještě skrývá svatý grál –

vlašský salát a dva rohlíky,

tablety pro diabetiky

a láhev rumu, aby moh zapít žal.

Ref: A kdyby ho pod prapory znovu volal jeho král,

jistě by s leskem v očích svého koně osedlal,

jenže posel nepřichází, nikdo o něj nestojí,

pro něj už je dávno po boji.

Ref 2: Přemýšlím, že jednou možná budu tam co on sedět já,

kdybych tak jenom věděl, co mi osud přichystá,

snad ponesu to se ctí, jako ten rytíř z tramvaje,

až zjistím, že můj čas už tentam je.